Dopis ode mě pro mě – do těžkých chvil

Dopis ode mě pro mě – do těžkých chvil

4 | 02.08.2017

Tak už jsou tu zase ty dny? Nedaří se ti a všechno jde tak nějak z kopce? Situace a okolnosti ti nepřejí? Máš náladu – nenáladu? Cítíš se zmatená a nevíš, co si máš myslet? Nevíš, jaký je tvůj další krok? A čím více se snažíš, čím více nových věcí vymýšlíš, tak ani jedna ne a ne se hnout kupředu? Ptáš se sama sebe, co vlastně dělám špatně? Co mám teda udělat, abych se cítila lépe? Co mám udělat, abych měla zase pocit naplnění a věděla, že to co dělám má smysl? Hledáš vodítka, co s tím? Ty ani vlastně nevíš, jak se cítíš? ANO! I takové dny chodí. Občas se zdrží déle a někdy se rozplynou, tak rychle, jak přišly.

To, že se ti nedaří a že se necítíš ve své kůži není prohra, ani konec! Naopak. Je to začátek něčeho nového, něčeho krásného. Ale ty to ještě nevidíš. Bodejť bys to viděla, když je tvá mysl zahalená v temném obláčku tvých zbytečných starostlivých myšlenek. Jak udělat to a co s tamtím. Musím stihnout to a upravit tamto. Tobě tam nezbývá místo na tvůrčí a inspirující chvíle. Vyvíjíš na sebe zbytečný tlak! Ráno se budíš s myšlenkou, jak to všechno stihneš. Večer uléháš s myšlenkou, co ještě všechno musíš stihnout. Pak si říkáš, že už, už se těšíš na ty dny, kdy sis naordinovala volno, klid a odpočinek. A ono ejhle. Ty dny jsou tu, ale tobě nejde odpočívat a cítit klid, i když to volno máš. Ty i v tom volnu přemýšlíš, jak bys měla udělat toto a ono. Ty i v tom volnu myslíš na to, jak za pár dní musíš stihnout všechny ty věci, jak bys měla uklidit, vyžehlit, nakoupit atd. Jak bys měla odepsat tomu známému –  protože, co když je to tvoje nová pracovní příležitost a ty jí prostě ani za nic nechceš propásnout.

Celé dny dumáš nad tím, co s tím vším udělat, abys měla konečně klid, po kterém tak moc toužíš. Moje milá – cítíš to taky? Když čteš tyhle řádky, vidíš a cítíš, kolik absolutně zbytečného tlaku na sebe vytváříš? No jo, já zapomněla, když nestihneš všechny tyhle věci udělat, zařídit, zorganizovat, sepsat, domluvit atd., tak nebudeš dost dobrá, nebudeš mít korunky, a co si o tobě ostatní pomyslí, že?
 
Zamysli se na chvíli, prosím. Kolikrát už si tyhle stavy – situace zažila? Opakují se ti, že? Tvůj vnitřní motor tam zařadil zase „šestku“ a ty jedeš, jak rozjetý vlak a nevíš, ve které stanici zastavit. A tak jedeš a jedeš a jedeš. A když si přeješ zastavit, tak ti pískají brzdy a jde to sakra ztěžka. A když už zastavíš, tak ten náraz je tak prudký a tvrdý, že to zastavení zabolí.

Není teda lepší jet přiměřeně rychle a zastavit se na průběžný odpočinek a doplnění paliva? Ono to jde ztuha, když jsi naprogramovaná, že máš pořád něco dělat, že? Pláčeš? Plakej – pláč je očistný. Ale neboj se.

Ty to ale víš, že taková jsi. Tak se z toho pouč a změň to! Vyhneš se pak těm dnům, které ti dávají zabrat a ty pak nejsi schopná pořádně fungovat a být ve své plné síle.

Zbytečně mnoho pohybu rozčeřilo hladinu a není možné vidět jasně. Přeješ si ode mě radu?

Teď se utiš. Uvidíš, jak se voda uklidňuje. Podívej se hluboko dovnitř. Tvoje pravá přirozenost křičela, aby mohla být vyslyšena a tvoje pravá tvář toužila po tom, aby se mohla ukázat světu.

Odlož tedy na chvíli impulzivní jednání. Přemítej-přemítej-přemítej, nyní nejednej. Pokud ti věci a okolnosti nejdou, tak, jak si přeješ a chceš – zvol si nečinnost. Zamysli se nad tím, co tě do tohoto místa a okamžiku volby přivedlo.

Je rozumné být vyrovnaná, jestliže se zabývám velkými věcmi ve svém životě. Příliš mnoho tvých nedávných činů bylo jen re-akcemi – prudkým pohybem směřovaným proti něčemu. A zatímco jsi to považovala za oprávněné a správné, nedosahovala jsi takových výsledků, jak sis přála.

Je načase se zamyslet. Buď v klidu, zůstaň chvíli sedět. Pozoruj květinu, západ slunce, světlo odrážející se na hladině vody. Prociť hluboký mír. Ty víš, že klid a uvolnění přijde. Znáš to. Nezapomeň ale, že vše má svůj čas. A až se konečně dostaví tvůj vytoužený klid – ty ostatní věci a situace se dají samy do pohybu – a ty to víš, že to tak funguje.

Moje milá – nezapomínej, že v tichu a klidu jsou všechny odpovědi na tvé otázky. Vše je v pořádku, pusť to.

Tvé sny ti neutečou – budou tu. Ty jim dej jen čas a energii, aby se mohly stát realitou. Věř si a projdi těmi chvílemi, které jsou těžké – dají ti ponaučení. A až svitne zase paprsek těch krásných dnů, které ti dávají tvou vnitřní sílu – užívej si ten pocit a nezapomeň, že trpělivost opravdu růže přináší.

A tak ti píši tento dopis, těchto pár vět. Protože cítím, že to potřebuješ, je to tvá terapie, tvoje naděje, kterou si jen potřebuješ připomenout. Uvolni se – užívej si život a radost z něj. On ti ukáže, že ta snaha oprostit se od lpění a tlaku opravdu stojí za to.

Usměj se a jen tím projdi. Ty víš, že za těmi těžkými chvílemi je vždy něco krásného a báječného.

S láskou Tvé Já

Autorka: Martina Kulichová

http://www.mujkouc.cz/kouc/bc-martina-kulichova/

http://www.skola-pro-zeny.cz/kouc/bc-martina-kulichova-koucka-mentorka/

Související články

Důležité roky vašeho života

Ať si to uvědomujeme nebo ne, život ubíhá podle určitého schématu. Každý rok, který prožíváme, má svůj zvláštní astrologický kód....

Zavřít
Tato webová stránka používá cookies. Používáním této webové stránky, souhlasíte s použitím cookies.Zjistit víceOK, rozumím